Arnošt Bembošek, t.č. 38 kilo roztomilosti. Celej svůj dosavadní život prožil v přesvědčení, že je něžné miminko, který potřebuje pravidelně chovat, chválit a hýčkat. Protože nijak nezlobí, tak k němu ještě nedolehla žádná zloba světa. Život jsou nekonečný hry s bráchou a veselý běhání v postroji.
Než mu odbimbaly 4 roky. Ve svejch 4 bembeších letech (netušim, kolik je to v lidskejch) poprvý prohlídnul, že je chlapeček. Že není bezpohlavní mimino. Ale chlapeček. Ještě když začátkem léta hárala Gerda, tak chodil opuštěnej smutně po kenelu a nevěděl co si počít, když si s nim brácha najednou nehraje. Protože brácha, na rozdíl od něj, už dávno pochopil, že je rodu mužského a dámský hárání ho zajímá převelice. Takže každý háraobdobí byl Arnoštek osiřelej, bezradně si bloumal, nevěda do čeho píchnout. Nechápaje, proč si ho Luďan najednou vůbec nevšímá a co on pak má dělat.
Až letos v létě. Rozháral se malopes Anežka, která má v úkolech nehárat a vyrůst, ale prdí na to. Neroste a hárá. Opět se formuje skupina milovníků, který jako hejno rybiček neúnavně běhaj za Anežkou sem a tam, tam a sem, a zase sem a tam. A najednou je v jejich čele Arnošt. Ale, ale, jemnostpán se nám probudil? Během jedinýho dne od prozření Arnošt cejtí potřebu si vyjasnit, kdo si jak stojí. Žádný pitomý téčkování, ježení se, chození kolem sebe po špičkách, vrčení. Jen prostě začne vyzařovat autoritu a sílu, během dvou dní ho zaslechnu jen asi dvakrát tiše krátce zavrčet. Vývoj je to logickej, coby syn Knedlíkův a vnuk Štěpův je další na řadě, aby převzal rodovou vládu nad kenelem. Navíc se svojí vejškou, váhou a postavou kulturisty, v maximální síle. Štěpa i Knedla už na nějaký strkanice nejsou zvědavý, vlastně těžko říct, kdo to tam má teď pod palcem.
Říkám Víťovi „tak nám princátko dospělo a chce přebírat vládu, asi už je jeho čas“.
Velkomašer lakonicky, z výše své zkušenosti: „no a nebo dostane na prdel“.
Asi si už je vám jasný, kdo měl zase pravdu. Pocit sebevědomí a vlastní důležitost vydržel Arnoštkovi přesně dva dny. Druhej den večer mu bratři z mokrý čtvrti vysvětlili, co si o jeho novym namachrovanym postoji myslí. Bembošek, jsa poprvé v životě fyzicky atakován, se nezmohl na vůbec žádnej odpor (naštěstí) a jenom strašlivě plakal a potřeboval okamžitě zachránit. Nikdo z protřelejch „sídlišťáků“ neměl ani škrábaneček. Díky Arnoštově absolutní nesebeobraně nedošlo vlastně vůbec k žádný bitce, mimino obdrželo jenom jeden rafanec do nohy a jeden sexy škrábanec na hlavě. A totální, ale totální zhroucení se jeho čerstvě nabytýho sebevědomí. Upadl do naprostý paralízy z toho, že se mu něco stalo a jak ošlivej svět k princátku taky může bejt. V první moment dokonce opravdu upadal do šoku. Z toho byl velice rychle probrán, zbytek večera a celou noc ale potřeboval chovat v náručí (z obavy z šoku mu to bylo umožněno, pro něj to byl opravdu hodně traumatickej zážitek).
Protože je nejen bembošek, ale taky debil, co se operování si vlastních ran týče, tak byl oblečen do slušivýho pižámka a nastěhován domu na gauč. Zároveň chodil každej den na venčení normálně na kenel, aby si z toho on, nebo ostatní neodnesli nějaký mylný závěry. Od prvního momentu ze sebe vyzařoval podřízenost všem a všemu na plný pecky, jak to jenom nejvíc šlo. Na Anežku už se ani nepodíval a dělal, že vůbec neexistuje. Je z něj zase naprosto asexuální mimino, který nemá jiný touhy než si hezky hrát s bráškou a bejt roztomilej. Barevňáci (každej dobře o čtvrtinu lehčí jak Arnošt) nemaj sebemenší potřebu si ho hlídat nebo ho nějak řešit. Tahle kauza je prej jednoznačně vyřešená i podle nich. No, tak uvidíme zase na jaře….
Comments