Na Zásadský sprint, konaný 1.-2.2.2025, který byl zároveň i Mistrovstvím Republiky ve sprintu, vyrazil jenom Velkomašer. Maloskoroněcojakomašer, to jakože já, se válel tou dobou v posteli s jakýmsi černým morem a pokoušel se nevykašlat si plíce vnitřkem ven.
Na zdejší krůcánkovité trati by i Víťa těžko startoval se čtrnáctihlavým týmem, takže si svojí skupinu fikaně rozdělil na dvě – osm a šest psů a mě tudíž doma nechal „jenom“ třináct psů – můj týmeček a starce a děti.
Díky ignoraci závodu ostatními mašery napříč republikou tvořil s dvouma týmama značnou část startovky :D Nakonec se sešlo jenom patnáct závodníků. Na neúčasti se samozřejmě podepsala i řádící chřipkovo – virozová epidemie a odjezd sprinťáků na MS v Norsku, případně na jiné soukromé severské podniky. Přesto je pro nás naprosto nepochopitelný, že na perfektně připravenej závod, kdy organizátoři předvedli výkony mimo rámec běžnejch lidskejch možností, závodníci prostě... nedorazí. Na rozdíl od televize, rádia a obrovskýho množství diváků. Vzhledem k tomu, že se díky opětovné absenci sněhu za letošní zimu uskutečnili pouze tři zimní závody, tak by jeden očekával, že po perfektním sáňkování bude hlad. No tak nebyl.
Po návratu se Víti ptám „Tak co, jaký to bylo?“ „Jo, bylo to super.“
No tak to toho napíšu.
Nakonec jsem to z něj vytáhla. Organizátoři dokázali na dvou loukách, kde byl sníh v dokonalý kondici, vytvořit hned několik tratí - od 5 km po 11 km. Byla to škola smyku, za celejch 11 km se prakticky nejelo ani kousek rovně, pořád jenom do zatáček. Nejdelší rovnej úsek měřil asi 200 metrů :D Takže o pády a divácky atraktivní podívanou nebylo nouze, fotografové to měli taky dost usnadněný. Test to byl i na ovladatelnost lídrů, do druhýho kola se najíždělo kolem stánku s buřtama :D A to všechno zlomyslně točila televize, cvakaly foťáky, stovky diváků podél trati to představení měly jako na dlani. Z mýho pohledu z postele dooost dobrý, ale na trati bych se asi docela koulela. Velkomašer je lakomec, krvežíznivejm fotografům vůbec nic nedopřál a trapně sebou neříznul ani jednou. Za to si odvezl první místa v obou kategoriích a ještě si rochňal blahem, jak to bylo zábavný jak pro něj, tak pro psy. Pak ale doma dva tejdny skuhral, že má z toho zatáčení namoženej zadek :D Jo a ještě si dovezl propíchlou botu, když si cestou na start hrál na kapříka a ulovil kotvou sám sebe. Takže to s opěvováním jeho šikovnosti zase nebudeme přehánět.
Obrovský díky organizátorům a všem pomocníkům, že jsou ochotný uspořádat takovejhle parádní podnik. Nevím, jestli vůbec můžeme doufat, že jim to nadšení vydrží i do dalších a dalších let, když mašerská obec jejich úsilí nepřijede podpořit. Budu nám držet palce, že jo.
Výsledky při téhle účasti nejsou nijak vypovídající, ale že to ty samý ňufani tejden po doběhnutí 150 km na Šediváku vytáhnou na celkovou průměrku přes 25 km/h, je docela pecka.
Comments