Hrobské rakvení 2022



Závody v Hrobu jsme pojali jako rodinnou soutěž o to, kdo se víc zrakví. Nápad to byl originální, to jistě. Jenom by asi bývalo bylo lepší předem promyslet, kdo pak bude doma sbírat ty hovna.. No nic.

Sobota žádné zásadní boje nepřinesla, koloběžka pode mnou sice střídala polku s čardášem, ale oba týmy jsem ustála ve vertikální poloze. Po sobotním celoodpoledním důkladném zavlažování trati i závodníků už byla neděle zajímavější. První nastupuju já s Bemboškama, úvodní slizký šikmý šutry i legendární vymatracovanou zatáčku projedu jako pán, abych mě hned následující bahnomejdlíčková smyčka položila jak Zemana „chřipka“.

Víťa se samozřejmě nemůže nechat zahanbit a pro výsledek dělá všechno. Dokonce i vymění lídry - v neděli celou osmičku vede s Liborem roční Boženka, pro kterou je to po měsíci v tréninku úplně první zkušenost na vedoucím postu. A zadaří se, v esíčku za mostkem to napere do stromu. Ne Boženka, Víťa. Nejen ramenem, ale i károu, takže má zase co spravovat a je šťastný.

Já zvedám hozenou rukavici a jdeme s holčičkama na to. Vysekat se v úvodním lesíku by už byla nuda, takže si to projedeme jak nic a velkou akci si nechám až na prudkou zatáčku u hájenky. Bahno tady od rána změnilo konzistenci, takže 3x použitá, úspěšná taktika průjezdu najednou neplatí a já si to dám s plnou parádou do lesa, přes řídítka, rovnou na kokos. Tím se stávám výhercem soutěže, Víťa s naraženým ramenem nemůže konkurovat mojí barevný paletě. Z Hrobu si přivážím na levý straně: odřenej bok a otisk řídítek na rameni, na pravý straně: modrý stehno s otiskem rámu kolobky, naražený zápěstí, loket a podpaží, lehce rozbitý koleno. A naprostý nadšení ze super víkendu, kdy trať je rok od roku lepší, kamarádi rok od roku veselejší a Bembošci nadupanější. Při jejich průměrce přes 26 km/h na týhle zábavný trati je zázrak, že vám teď píšu Hrobu zdar!






26 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše