Svátek 28.10. jsme zasvětili balení a odjezdu do Rakouska, do vesničky Reingers. Tradičně nádherné počasí dělá z místních smíšených lesů přepálené omalovánky. A když navíc vede trať po vyloženě kýčovitých místech jako po hrázích rybníků, březovými alejemi a prosluněnými loukami, jede sem člověk ani ne tak závodit, jako si vymalovat duši. Vypálit si na oční sítnici to defilé barev, než se všechno schová do listopadového slizu a následné depresivní šedi. Takže kromě závodění jsme se opalovali, kochali se a otiskávali si nádherné výhledy do paměti. Pravda, většinou jsme u toho měli čepici a tlustej nákrčník :D, protože počasí přálo i psům a teplota pro ně byla úplně ideální.
I díky tomu jsme si zajeli opravdu hezky, k všeobecné spokojenosti. Jediné drama si dopřál Víťa v úplném závěru druhého kola, kdy se, díky druhému motajícímu se spřežení, tak úplně netrefili do cíle a najeli znovu do startovního koridoru. Ani zdržení, kdy vysvětloval psům že to musí celé otočit a vzít to o fochlík vedle ho nepřipravilo o vítězství. Byl totiž v kategorii sám... Mě se jelo famfárově, poprvé se šesti psama, taky jsme dosáhli na první příčku - byli jsme v kategorii dva :D. Ale naše dva nejlepší časy napříč všemi kategoriemi se počítaj a dělaj nám dobře, Ono dobře připravit najednou dva týmy, které dohromady čítaj šestnáct psů ( v tréninku 20) není úplná sranda. Každý dobře odjetý závod, kdy psi ukážou, v jaké jsou formě a jak jim to běží, je pro nás energií do dalších náročných dní. Po Reingers máme naakumulováno :) .
